Zvukovod

Přiložte ústa k jednomu a ucho ke druhému konci stočené kovové trubice. Promluvte krátce do trubice a současně poslouchejte – váš hlas uslyšíte s krátkým zpožděním.

Put your mouth at one end and your ear at the other end of the coiled metal tube. Say some words into the tube and listen – you will hear your voice a little delayed.

Rychlost zvuku ve vzduchu činí asi 340 metrů za sekundu, vašemu hlasu tedy chvíli trvá, než proletí 130 metrů dlouhou trubkou. Podobné je to i se světlem, které letí rychlostí necelých 300 tisíc kilometrů za sekundu. Proto všechny vesmírné objekty vidíme kvůli velké vzdálenosti s časovým odstupem. Například náš Měsíc se sekundovým zpožděním, Slunce s 8,5minutovou prodlevou a nejbližší galaxie s odstupem několika milionů roků.


Viditelné světlo urazí ve vzduchoprázdnu za jednu sekundu 299 792 458 metrů. I když se jedná o ohromující rychlost, nejde o rychlost neomezenou. Pokud zamíříme dalekohled na Měsíc, sledujeme jeho podobu starou více než jednu sekundu. Tak dlouho totiž trvala cesta světla z Měsíce k nám na Zemi. Zdá se to zanedbatelně málo, ale není tomu tak. Na to už přišli kosmonauti, kteří na Měsíci kdysi přistáli. Pokud technici v řídícím středisku amerického Houstonu vyřkli do rádia otázku, pak na odpověď čekali nejméně tři sekundy. Více než jednu sekundu totiž dotaz putoval ke kosmonautům a stejnou dobu letěla odpověď zpět do pozemního centra. Takže aby nedošlo ke zmatení hovorů mezi Zemí a Měsícem a kosmonauti si s řídicím střediskem neskákali do řeči, zařadili technici za každou ukončenou větou krátké „pípnutí“.

Bez přímého spojení se Zemí se musí obejít i laboratoře na povrchu Marsu. Rádiový signál ze Země totiž k červené planetě letí několik minut.

Planeta Země obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů. Obraz naší denní hvězdy je tudíž starý 8 minut a 19 sekund.

A pokud nám sonda pošle snímek Jupiterovy atmosféry, musíme na něj čekat téměř tři čtvrtě hodiny!

Vzdálené vesmírné objekty tedy nevidíme takové, jak vypadají v tomto okamžiku, nýbrž takové, jak vypadaly v dávné minulosti. Rozdíl je určen dobou, po kterou jimi vyzářené světlo putovalo k nám na Zemi. Ke Slunci nejbližší hvězdu – Proximu – najdeme v souhvězdí Kentaura. Dělí nás od ní pouhé 4 světelné roky. Snadno viditelný Sírius ze souhvězdí Velkého psa je od nás vzdálen 8,5 světelných let.

Přibližně čtvrt století muselo vesmírným prostorem cestovat záření, které nyní sledujeme přicházet od Vegy ze souhvězdí Lyry. Ještě starší pohled do minulosti poskytují hvězdy z obrazce Velkého vozu. Jejich světlo na Zemi putuje přes osmdesát roků!

Zamíříme-li zrak na nápadnou, zřetelně naoranžovělou hvězdu Betelgeuze ze souhvězdí Orionu, pak nahlédneme do doby, kdy William Shakespeare psal první divadelní hry. A záření přicházející od jasné hvězdy Deneb ze souhvězdí Labutě vyrazilo směrem k Zemi na začátku našeho letopočtu, před 2 tisíci roky!

Tím úplně nejodlehlejším vesmírným objektem, který můžeme ještě spatřit bez dalekohledu na vlastní oči, je galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy. Její světlo letí vesmírným prostorem téměř tři miliony roků! Ve vesmíru samozřejmě najdeme hvězdy vzdálené i miliardy světelných let, k jejich sledování jsou však potřeba důmyslné astronomické dalekohledy.

« Pixelová stěna | Obsah | 3D skener »

Vědeckou stezku provozuje Hvězdárna a planetárium Brno, Kraví hora 2, 616 00 Brno.
Telefon 541 321 287, e-mail@hvezdarna.cz, www.hvezdarna.cz